06.03.2016 Srí Lanka – Den 10 – Little Adam’s peak, Klášter Adisham

Po snídani se rozloučíme s Brňákama, kteří sice jedou stejně jako my do Elly, ale odjíždějí později a mají v plánu se tam ubytovat, kdežto my se ještě na jednu noc vracíme do Haputale. Před guesthousem si stopneme autobus, který nás sveze do centra města, odkud pokračujeme přes Bandarawelu do Elly, kde kolem deváté hodiny vystupujeme.

Krátce po vystoupení se mě Lada zeptá, kde mám klobouk. A kurva 😡 . Okamžitě vím, která uhodila, protože klobouk se veze v některém z autobusů, kterým jsme se přepravovali 😥 . Po předchozím extempore se stodolarovkou je na mě Lada řádně nakrknutá a cestovní atmosféra je na bodě mrazu. Přesto se nakonec vydáváme na Little Adam’s Peak, kvůli kterému jsme sem přijeli. Cesta vede skrz upravené čajové plantáže a než dorazíme na schodiště pod Malého Adama narážíme na fakíra s malou opičkou, kterou si Lada posazuje na rameno. Fakír nám také ukazuje zaklínání hadů a začne hrát na píšťalu nad košem, z kterého vystrčí hlavu kobra, což sledujeme z uctivé vzdálenosti. Po tomto čísle nám ještě nabízí, že nám dá nějakého hada na krk, ale s díky odmítáme a saháme do šrajtofle pro nějakou odměnu. Fakír si sám říká o dva tisíce rupek. Blázen :evil:. Dáváme mu obligátní kilo za pár cvaků foťákem. Fakír sice brblá, že dva litry pro nás nic nejsou 🙄 , ale když vidí, že s nás víc nevydoluje čapne stovku, otočí se zády a my ho opouštíme.

Na vrch malého Adama vedou schody stejně jako na velkého Adama, podle kterého je kopec pojmenován díky jejich vzájemné podobě, ale zde je pouze kolem 300 schodů, takže jsme po pár minutách nahoře. Jsou tu celkem tři vrcholy oddělenými dvěma sedly, přes které se postupně vydáváme a je tady opět nádherný a magický výhled do hlubokého zeleného údolí, nad kterým se vypíná protější mohutná hora Ella Rock, která dominuje celému panoramatu. Po prohlídce Little Adam’s Peaku nás upoutá reklama na továrnu na zelený čaj, ke které se záhy vydáváme. Bohužel jsme si neuvědomili, že je neděle, a tak po příchodu k továrně k naší nelibosti zjišťujeme, že je dnes zavřená. Navíc jsme touto zacházkou ztratili nějaký čas a nestíháme odpolední vlak zpět. Vracíme se tedy zpět do centra na autobus, a protože už máme hlad tak se zastavujeme v jedné z restaurací, kde si s chutí dáváme evropské jídlo – špagety. Cestou zpět opět přestupujeme v Bandarawele, kde se nám poštěstí objevit jeden z autobusů, v kterém jsme ráno cestovali, ale ztracený klobouk v něm bohužel nenacházíme. Jdeme proto na blízkou tržnici, kde si za pár korun kupuji kšiltovku, abych měl alespoň něco na hlavě.

Tržnice v Bandarawele

Zpět v Haputale jsme relativně brzy, a tak se panem domácím necháváme odvézt k nedalekému klášteru svatého Benedikta Adishamu. Jednomu z mála křesťanských klášterů na ostrově. Moc toho k vidění tu však není, tak se po kraťoučké prohlídce zpřístupněných prostor zastavíme pouze v místním obchodu se suvenýry a pomalu se vracíme zpět do guesthousu. Cestou nás v jedné zahrádce u cesty zaujme neznámý plod ovoce. Během zkoumání stromu s plodem k nám přichází majitel zahrady a poučuje nás, že se jedná o passion fruit (maracuja) a zve nás prohlídku své zahrady. Provádí nás svoji zahradou a dává nám ochutnat veškeré plody. Nejvíce mě zaujalo ochutnání čerstvě utrženého kávového zrna a jahody v březnu, také docela bodly. Po prohlídce spolu ještě dobu klábosíme a přidává s k nám i jeho stará matka. Už jsme tak nějak zvyklí, že se tady za všechno platí, a tak jsme poněkud konsternováni (příjemně), když mu chci dát nějakou rupku za prohlídku a on zdvořile s úsměvem odmítne 😮 . Poté se ještě naposled vyfotíme v nekonečných čajových plantážích a po návratu do guesthousu nás čeká večeře, která oproti předešlým večerům probíhá v komorním stylu. Protože všichni známí odjeli a přijela pouze česká rodinka, která na mě působila poněkud nesdílným až prudérním dojmem, tak jsme ani neponocovali a šli brzy spát.