05.03.2016 Srí Lanka – Den 9 – Hortonovy pláně

Vstáváme v půl pátý ráno a ještě se zalepenýma očima odjíždíme přistaveným mikrobusem za tmy v pět hodin do národního parku Horton plains. Hortonovy pláně leží v nadmořské výšce 2000 m a musíme jet takhle brzy, protože chceme-li si užít výhledů a něco vidět musíme pláně navštívit hned po východu slunce, jelikož po 10. hodině se pravidelně náhorní plošina zahaluje do vrstvy mračen.

Ačkoliv nejsou pláně nijak daleko od Haputale, škrábeme se do kopce po úzké asfaltce skrz serpentiny více než hodinu a ke vstupní bráně přijíždíme těsně po rozbřesku slunce, kde se zařazujeme na začátek vznikající kolony, protože je brána ještě zavřená. Kouřící část osazenstva si zapaluje cigaretu a ještě než ji stihne dokouřit, tak přichází zaměstnanci národního parku a po zaplacení opět přemrštěného vstupného 👿 nás pouští dále. Cestou k parkovišti vidíme na loukách několik stád pasoucích se jelenů sambar. Jeden jelen se pase přímo na parkovišti u našeho auta a ani se nás nebojí, tak si ho v klidu můžeme pohladit. Z parkoviště zamíříme k další bráně, kde nám důkladně kontrolují batohy a odebírají nám všechny plastové sáčky od potravin, místo kterých nám dávají papírové. Toto opatření je kvůli tomu, že zvířata jsou lákaná vůní jídla, které bylo zabaleno v těchto obalech a ohrožují tak jejich životy, když je sežerou. Ani se tomuto opatření moc nedivím, když si vzpomenu jak běžně srílančani nakládají s odpadky.

Jelen na parkovišti

Jdeme po široké pěšině skrz pláně, které se barví do oranžova, od pomalu stoupajícího slunce a přicházíme na křižovatku, kde volíme jakým směrem okruh pláněmi projdeme, načež se vydáváme na Little World’s End, který se před námi náhle objevuje po průchodu hustého lesa. Místo dostalo název Malý konec světa, protože je zde náhorní plošina ukončena 200 m hlubokým srázem a „malý” je, protože se o kus dále nachází slavnější větší World’s End, se skoro kilometrovým srázem. Z obou míst je nádherný výhled dolů a celý svět máte jako na dlani. Po pokochání se, nás cesta vede pěknou okolní přírodou, která mi chvílemi připadá jako v Krkonoších a občas se nám podaří zahlédnout nějakého zajímavého živočicha. Poněkud se však zvýšil počet turistů a je zde lidí jak na Václaváku, takže se místy tvoří štrúdly lidí. Potkáváme zde také asi nejvíce Čechů na jednom fleku, s kterými si občas vyprávíme o svých zážitcích. Nejvíce mě dostává dvojice holčin, které měli pronajatého řidiče a ten je nechtěl na pláně zavézt, protože se bál řídit auto po uzounké silnici, a tak si to holčina odřídila sama (a pak prý chtěl ještě peníze navíc 🙄 ).

Setkání v džungli

Další přírodní zajímavostí, u které se zastavujeme jsou Bakerovy vodopády. Baker’s Falls jsou vysoké asi 20m a jsou pojmenovány po svém objeviteli lovci Samuelu Bakerovi. Dokonce prý tu lovil slony, kteří zde kdysi migrovali. Poté se, už v pořádném žáru, vydáváme zpět na parkoviště, odkud se po krátkém odpočinku vracíme zpět do Haputale. Řidič nás vysazuje v centru města, kde se potkáváme se srílančanem, který nás zaujme svojí znalostí o Jardovi Jágrovi a České Republice, kterou prý několikrát navštívil a nakonec nás odvádí do svého krámku, kde kupujeme pár drobností. Nakoupíme také něco v likér-shopu a pomalu se po svých vrátíme do guesthousu. Odpoledne odpočíváme a spřádáme plány na další dny, přičemž já už bych nejraději vyrazil zpět k moři, ale Lada mě ukecává na další den v horách. Zjišťuji, že jsem dopoledne podcenil horské slunce, protože jsem se poprvé nenamazal krémem a mám spálené ruce a krk 🙄 . Po večeři hrajeme různé zajímavé společenské hry, u kterých lehce popíjíme, přičemž zjišťujeme, že levný kvašený nápoj Toddy, který tu pijí místňáci se pít fakt nedá.