08.03.2015 Vír, údolí Chlébského potoka

Ukázal jsem Dárle stránky www.alena.ilcik.cz, kterými jsem se hodně inspiroval při navrhování tohoto zápisníku, a ta tam objevila výlet za bledulemi do údolí Chlébského potoka. A protože právě bledule rostou a má být hezké počasí, tak jsem naplánoval výlet s lovením kešek cestou.Je sluncem zalité nedělní ráno a my potřetí během měsíce vyrážíme směrem na Vysočinu a s připraveným itinerářem sbíráme keše podél cesty. První místo, které stojí za zmínku, jsou Končiny kousek za Sloupnicí směrem na Litomyšl (GC1B1G7). Nachází se tu studánka, nad kterou stojí kaple panny Marie Lurdské, která byla postavena kvůli údajně léčivé síle pramene. Ke kapli vede od studánky křížová cesta a právě tu rostou trsy sněženek u každého zastavení. Další větší zastávku máme v Pohodlí, kde lovíme multi-keš (GX11X84), která nás provede skrz vesnici až k vysokým vysílačům kousek za vesnicí (mělo by se odtud vysílat na KV zahraniční mutace ČRo7 po celé evropě). Další zajímavé místo je kousek za obcí Bystré, kde v poli stojí zbytek staré vápenky (GC1E9RH), která si zahrála ve filmu Všichni dobří rodáci. Zhruba po desáté hodině parkuji auto kousek od hráze vodní nádrže Vír a my se jdeme projít kousek kolem přehrady. Díky keším se podíváme na přehradu z obou stran hráze a chvilku se tu zdržíme. Zkoušíme dojít na vyhlídku na Posrané skalce 😀 (to jméno je skutečné), ale bohužel se k ní z našeho směru nejde dostat. V obci Vír jde Dárla na keš věnovanou lamželezovi Frantovi Kocourkovi (ten o kterém vypráví Donutil), který tu zemřel při obědě v jedné hospůdce, zatímco já se jedu s autem otočit. Přijíždím zpět a Dárla mi jde s hrůzou v očích úprkem vstříc a rychle nasedá do auta. „Jeď pryč, hned! Kešku hlídá pes.“ No a opravdu, pejsek (vypadá to jako boxer) se tu vyhřívá hned vedle úkrytu keše, a tak šikovně, že není moc vidět. Po tomto psím překvapení pokračujeme do Nedvědic, kde začíná náš pěší výlet, přičemž cestou sebereme ještě pár keší, které jsou, mimo kapli Nejsvatější Trojice ve Švařci (GC5HGJ1), celkem o ničem.

Z Nedvědic vyrážíme po zelené směrem na Chlébské. Cesta vede kolem pobořeného bývalého koupaliště, kde se na chvíli zastavujeme, a koukáme co za pár let dokáže příroda i vandalové. Až do vsi Chlébské vede turistická značka po úzké silnici podél Chlébského potoka, po který jezdí docela dost aut, což je způsobeno, jak zjišťuji posléze, množstvím lidí mířících za bledulemi. Okolo potoka se začínají objevovat bledule a s počtem bledulí stoupá i počet turistů, které míjíme. Kromě jedné borky, která si nese dvě hrsti plné bledulí a ještě se ušklebuje, když ji jedna starší paní varuje, že jsou květiny chráněné, se lidé snaží chovat k bledulím s respektem. Před vstupem do přírodního parku, je možno také se nechat občerstvit, čehož s potěšením využíváme. Poté už procházíme údolím a hlavně Dárla se kochá mořem bledulí a foťáky cvakají ostošest (nejdřív se, ale musí rychle dopít to pivo co jsme si koupili, protože jednou rukou se blbě fotí 🙂 ). Údolím procházíme pomalu, ale stejně se dostaneme na konec a zelená trasa začne stoupat pryč od potoka a bledulí. Dojdeme na rozcestí Kačiny, kde se dáme po červené do Skorotic. Cesta vede lesem mírně z kopce, takže nám rychle ubíhá a za chvilku jsme ve Skoroticích na návsi s kaplí a odtud pokračujeme do Nedvědic po modré značce. Modrá vede skrz les po úbočí kopce, do kterého se zařezává pěšinka. Místy je svah hodně strmý a míjíme pár skal, takže Dárla se začíná bát, ale je to jen kousek a v pohodě se vynoříme z lesa na louce nad Nedvědicemi, kde nás zalévají nazlátlé paprsky pomalu sklánějícího se sluníčka, které pěkně nasvěcuje nás i protější kopce. Rychle lovíme jednu z posledních keší dnešního výletu a po další pěšince zaříznuté v kopci klesáme rychle dolů do Nedvědic a vracíme se zpět k autu.

Při návratu domů, lovíme poslední keš dne (GC3M52D) (zkoušeli jsme ještě jednu, ale tu jsme nenašli, protože se začínalo stmívat a byla už zima, tak jsme ani moc dlouho nehledali) a zastavujeme se na večeři ve vyhlášené restauraci U Zběhlíka v Čisté u Litomyšle. Dárla ji viděla v televizi u Pohleraicha, který ji dal 3 hvězdy, což se náležitě projeví na ceně jídla (měl jsem jelena na smetaně asi za 210 kaček) vlastně celé to tam na mě působilo poněkud snobsky, ale více než cena mě však naštval výběr jídla, který byl omezen na cca pět jídel a zrovna jsem neměl chuť ani na jedno. Jídlo bylo dobrý, ale stejně jsem tak nějak čekal ještě něco lepšího. Takže se sem už asi nevrátíme. Po této večeři jsme v poklidu dojeli domů (no tak úplně v poklidu to nebylo, protože jsem za Sloupnici v lese nad Řetovou v zatáčce málem trefil divoký prase, „kur.a“ já se lekl, ještě že stálo úplně na kraji silnice, kdyby bylo o metr vedle tak jsem ho trefil, vůbec jsem nestihl reagovat, takže můžu mluvit o štěstí 😉 )