První naší exotickou dovolenou jsme absolvovali na přelomu února a března na Srí Lance. A bylo to super!

V roce 2015 jsme vybírali svoji první leteckou dovolenou nejlépe all inclusive, někde v jižní evropě u moře. Po shlédnutí všelijakých nabídek se mi, ale začali trochu protivit snímky hotelových pláží posetých lesem slunečníků a lehátek. Při brouzdání po netu jsem nalezl na stránkách cestujlevne.com nabídku na levné letenky do Karibiku a na Srí Lanku a po vášnivé víkendové debatě s Ladou jsme nakonec společně vybrali let s Turkish Airlines na Srí Lanku v termínu 25.2.2016 až 11.3.2016.

Ve čtvrtek dopoledne vyrážíme s batohy na zádech z Ústí nad Orlicí vlakem do Prahy na letiště. Lada mě ukecala, abychom vyjeli na letiště dříve kvůli možným zpožděním vlaků a asi jsme udělali dobře, protože v Moravanech kdosi skočil pod vlak, takže vlaky nabírali zpoždění. Přesto jsme se na letiště dostavili poměrně brzy. Volnou chvíli jsme zabili procházkou po terminále a pozorováním letadel. Nechali jsme si omotat batohy ochrannou stretch folií, aby nám nepraskla nějaká přezka a nechali jsme se odbavit. Po absolvování letištních kontrol čekáme ještě chvilku než bude naše letadlo připravené a my budeme moci nastoupit.

Nastoupíme na palubu letadla Airbus A321-231 (TC-JRB) na let TK-1770 Praha – Istanbul, kde budeme přestupovat. Je to náš první let v životě, takže jsme poněkud nervózní, když se rozsvítí signál pro připoutaní a letadlo začne rolovat na ranvej. Zaburácejí motory a my začneme zrychlovat. Zabořen do sedačky, sleduji jak rychle kolem mě ubíhá krajina a po chvilce jdeme do vzduchu. S úžasem (a se staženou prdelí  😳 ) pozoruji tisíce světýlek pod sebou. Zanedlouho, když už stoupání letadla není tak prudké, začnou letušky rozdávat moc dobré, takové jakoby želatinové bonbonky s oříškem na uvítání (doma zjišťuji, že se tato laskomina nazývá lokum neboli turecké potěšení) a meníčka s výběrem jídla. Vybíráme si s Ladou rozdílná jídla, abychom ochutnali tureckou kuchyni a musím konstatovat, že jídlo je opravdu povedené obzvláště dezerty jsou fakt boží. Po jídle si ještě stihnu objednat pivo, které musím rychle vypít, protože jdeme na přistání. Během letu z nás spadla veškerá nervozita, ale opět se během klesání trochu orosuji. Přistání proběhne však na jedničku a my se ocitáme v Istanbulu.

Vylezeme z letadla po schůdkách a nastupujeme do přistaveného autobusu, který nás odveze do letištní haly. Máme více jak dvě hodiny času na přestup, a tak se procházíme (proplétáme mezi lidmi) v hodně dlouhé hale určené pro transferové lety a obcházíme obchůdky. Proti Praze je tu takový frmol, že mě ani moc neznervózňují postavy v burkách a v „pyžamech”. Po otevření gatu nastupujeme na palubu letadla Airbus A330-343E (TC-JNN) na let TK730 Istanbul – Colombo přes Maledivy.

Servis Turkish Airlines je opravdu vymazlený. Na sedadlech máme připravený polštářek a deku na spaní. Po startu dostáváme turecký bonbonek, jídlo a pití dle nabídky. Sedíme v řadě u dveří, takže máme spoustu místa na nohy a můžeme se pěkně natáhnout. Před odpočinkem nám letušky rozdávají kabelky obsahující: papuče, ponožky, klapky na oči, špunty do uší, zubní kartáček s pastou na zuby a mazání na rty, takže Lada se krásně vyspí. Mě spaní v dopravních prostředcích nikdy moc nešlo a ani tady se mi i přes veškerý servis a mojí únavu nedaří pořádně to zalomit, a tak sleduji monitor s naší polohou výškou a rychlostí. Ráno dostáváme před mezipřistáním na Maledivách snídani a po několika hodinách přistáváme.

Škoda, že se nemůžeme jít podívat ven z letadla, ale jelikož zde vystupuje pouze pár lidí a snad nikdo nenastupuje zastávka na Maledivách netrvala déle než hodinu. Naposledy vzlétáme a míříme do Colomba.  Při vzletu alespoň na chviličku zahlédnu nádherně modré laguny a písečné pláže souostroví. Během letu dostáváme další jídlo a po hodině letu (a cca dni cestování) přistáváme na Srí Lance.

Vystupujeme z letadla a hned intenzivně vnímáme  vysokou teplota vzduchu. Takže první věc, kterou děláme po průchodu pasovou kontrolou, je převléknutí se na záchodech do letního oblečení. Okamžitě při vchodu do odletové haly se nám začínají nabízet taxikáři. S díky odmítáme a jdeme si vyměnit peníze. Naše první rupky utrácíme za telefonní kartu a poté vyrážíme objevovat pro nás nový svět.

První noc jsem si zarezervoval pomocí serveru booking.com v Negombu na pláži u moře asi 11km od letiště. Máme v plánu dojít pěšky na autobus a nenechat se hned oškubat od místních drožkařů, ale přesto nakonec neodoláváme nabídce jednoho z asi tisíce tuk-tukářů čekajících před letištěm a přijímáme nabídku na odvoz do města za 500 rupek. Dáváme mu papír s adresou našeho ubytování a poprvé zkoušíme cestování tuk-tukem.

Tukař nám ochotně naloží batohy, nastartuje motor, který má zvuk jako náš „kozí dech” a vyrážíme na cestu. První jízda nám připadá jako šílená. Jedeme pro nás nezvykle v levém pruhu v hustém provozu. Tukař troubí na auto před námi a předjíždí ho, mezitím jiné vozidlo troubí na nás a předjíždí nás a vše působí neuvěřitelně zmatečně. Všichni tady troubí, tútají, předjíždí se navzájem. Středová čára je tu nakreslená zbytečně, protože silnice je dost široká pro minimálně tři auta vedle sebe, čehož místní šoféři náležitě využívají a několikrát se ocitáme na druhé straně vozovky. Na silnici je kromě aut a tuk-tuků taky spousta cyklistů, kteří se plouží na svých zrezatělých kolech při okraji silnice. Napadá mě pojem Brownův pohyb. Celkový vjem z jízdy je umocněn nevábnými pachy kouřových zplodin a při vjetí do města se přidává smrad z kanálů.

Mezitím se nás tukař vyptává jak se máme, odkud jsme, co máme v plánu, jestli nechceme využít jeho služby po celou dobu pobytu atd. jen, aby z toho pro něj něco káplo. Na kraji města zastaví bere do ruky telefon, na které vytočí číslo z papíru s informacemi o našem ubytování a po krátkém telefonátu nám oznamuje, že musíme připlatit 300 rupek, za to že nás vezme až do plážové čtvrti, kde máme ubytování. Snažíme se argumentovat, že jsme se dohodli na 500, ale on tvrdí, že to bylo jen na kraj města a do beach resortu je to dalších několik kilometrů. Zkoušíme smlouvat o 100 rupek menší cenu, ale nedaří se nám to, ale už chceme být na pláži, tak to moc neřešíme. Tukař nás tedy povozí trochu po městě různými křivolakými uličkami, což sledujeme na GPSce v telefonu, ale po chvilce nás dovoze k našemu ubytování, které však musí chvilku hledat ve změti různých stavení.

Majitel Anicia Beach house, kde budeme dnes spát, nás vřele uvítá a jde nám ukázat náš pokoj a zároveň se omlouvá, že nejde elektřina. Nejprve jsme z toho trochu vyděšeni, ale po ujištění, že večer proud půjde, se jdeme ubytovat. S proudem tu mají nějaké problémy, protože se nám to poté několikrát stalo na dalších místech v jiný části země. Na terase našeho guesthouse se potkáváme se čtveřicí Čechů, kteří tu jsou dnes ubytováni s námi. Dokonce nám sdělují, že cesta za 800 rupek z letiště až sem byla celkem za rozumnou cenu. Mezitím hodíme studenou sprchu a jdeme se projít po pláži a do města dříve než bude tma.

Z guesthousu se chvílí vymotáváme z křivolakých uliček, kde se snažíme vyhýbat pouličním psům, než se dostaneme na hlavní ulici. Zamíříme na pláže poblíž hotelových resortů, ale jsme poněkud zklamáni jejich čistotou. Kromě všelijakých odpadků je zde dost psích výkalů, takže musíme neustále koukat kam šlapeme. Moře je krásně teplé, ale má nepřitažlivou nahnědlou barvu a poté co míjíme kanálový výtok ústící přímo do moře, rozhodujeme se, že se dnes koupat nebudeme. Navíc se rychle stmívá, a tak se vracíme zpět na hlavní ulici. Docela nám vyhládlo, tak navštěvujeme místní palačinkovou restauraci. Palačinky byli dobré, ale byl jsem rád, když jsme vypadli, protože tam bylo neskutečné teplo a umaštěný a zaprášený větrák jakoby se točil úplně zbytečně. Cestou zpět se odvažuji otestovat jídlo od pouličního prodavače a kupuji jakési pečivo naplněné ostrou směsí a zjišťuji, že je to celkem dobré.

Večer trávíme na terase. Od hostitele si kupuji srílanské pivo, které je na Srí Lance dosti drahé (40-80 Kč za lahváče) a konverzujeme s českými spolubydlícími a ti nám dávají spousty cenných rad ohledně cestování po ostrově. Ráno máme v plánu vstávat před východem slunce a jít se podívat na rybí trh, proto jdeme brzy spát, ale nakonec to dopadlo trochu jinak.