29.02.2016 Srí Lanka – Den 4 – Sigiriya, Dambulla

Poslední únorový den se přesunujeme z Anuradhapury do Dambully a jedeme se podívat na jeden z nejpůsobivějších monumentů na Srí Lance: skálu Sigiriyu a na zlatého budhu se skalním chrámem v Dambulle.

Stáváme brzy ráno, sbalíme si věci, jdeme se nasnídat a v 7 h nás majitel guesthousu odváží na autobus do Dambully. Posadí nás do malého mikrobusu, který je sice asi 2x dražší než ostatní busy, ale má klimatizaci a skoro nikde nestaví, takže už kolem deváté vystupujeme v Dambulle. Na dnešní noc nemáme dopředu sehnané ubytování, tak prosíme tukaře, který nás odchytil, aby nás odvezl do nějakého guesthousu. První nabídnuté ubytování se nám moc nelíbí, i když tu mají uprostřed budovy jezírko s koi-kaprama, a protože se majitelka guesthousu nechce domluvit na nižší ceně, necháváme se tukařem odvézt dále. Druhé ubytování není o moc lepší, ale majitel nám dělá slevu, a tak přijímáme. Spěcháme, abychom měli co nejvíce času na dnešní výlet. V rychlosti sundáváme krosny, které dáváme do úschovny k majiteli guesthousu, jelikož naše pokoje ještě nejsou připravené a vytahujeme baťůžky. Po krátkém smlouvání s tukařem vyrážíme tříkolkou do Sigiriyi.

Cestou do Sigiriyi, která je necelých 20km od Dambully se nás tukař ptá, jestli se nechceme podívat do bylinkové zahrady, a protože prohlídka je prý zdarma, tak svolujeme. Po zahradě nás provádí starší Srílančan. Umí dobře a skoro bez přízvuku anglicky, takže mu dobře rozumíme, když nám popisuje rostliny a vysvětluje jejich účinky a využití v ajurvédské medicíně. Při jedné z ukázek nás napatlá mastičkou a za 10 min. je opatlané místo bez chlupů a dodává, že pokud se mastí budeme mazat šest neděl, tak pak prý chlupy neporostou několik let. Po prohlídce dostáváme hrneček čaje a prospekty v češtiny, na kterých si můžeme vybrat nějaký z přípravků a při odchodu jej zakoupit. Možná bychom si i něco vybrali, ale je to poněkud předražené, a tak s díky odmítáme a dáváme mu jen pár rupek za prohlídku. Lada si tu ještě odskakuje na WC a během čekání na ní, mi průvodce nabídne slevu. Tak např. mastičku, jejíž obsah vystačí na odstranění chloupků kolem rtů nám zlevní z 30$ na 25$. Opět odmítáme, za což nás průvodce odměňuje neuvěřitelně kysele nasraným ksichtem 😡 , ale má smůlu, odjíždíme 😉 Tukař měl asi od zahrádkářů slíbenou nějakou provizi, protože se také netváří nadšeně, že jsme si nic nekoupili. Navíc se mu nedaří ukecat nás, abychom se od něj nechali svézt zpět do Dambully, takže když přijedeme pod Sigiriyu, tak se rychle rozloučí a odjíždí pryč.

V bylinkové zahradě. Průvodce nám ukazuje pepř

Cestou k pokladnám si uvědomuji, že jsem si ve spěchu ráno nezapamatoval místo, kde jsme se ubytovali. Lada si to taky nepamatuje a je z toho celá rozhozená, protože netušíme kde jsme nechali bágly se všemi věcmi. Stejně to teď nevyřešíme, takže jsme rádi, když poprvé spatříme varana, který společně se zdejší přírodou a zajímavým okolím prozatímně rozptyluje naše obavy. Stejně jsme asi trochu otupeni, protože mineme pokladny a pak se musíme kousek cesty vracet. Jelikož jsme bílí platíme za vstup na Sigiriyu 30$/osoba, což bylo nejdražší vstupné, co jsme kde platili. Místní to mají maličko levnější… asi 30x 👿 Trochu si zabrbláme a jdeme nahoru.

Sigiriya nebo-lo Lví Skála je jedna z nejúžasnějších památek na Srí Lance. Ke skalnímu útvaru vypínajícímu se do výšky 200 m nad okolní krajinu, vede cesta skrz upravené vodní zahrady, kolem archeologických nalezišť. Budeme muset zdolat několik set schodů, než vstaneme na vrchu skály, která je plná jeskyň a skalních převisů, které doplňují po celá staletí budované lidské výtvory. Na skále bylo vyobrazeno více než 500 fresek žen s vnadnými, tvary, kterých se však dochovalo pouze 22. U fresek stojí hlídač a kontroluje zda je dodržován zákaz focení. Nám se na moment poštěstí, že stojíme u fresek sami a hlídač nás, sám od sebe pobídne, ať si rychle něco vyfotíme a začne hlídat vchod, jestli nepřicházejí další turisté. Další zajímavostí, kde jsou hlídači je zrcadlová zeď s básněmi. Tu však docela rychle míjíme, protože nám zas tak extra zajímavá nepřijde. Odtud je to už jen kousek na Lví plošinu s mnohem zajímavějšími pozůstatky obřích cihlových tlap. Tlapy tvoří bránu, skrz kterou se vydáváme na poslední schodiště. Po zdolání prvních příkrých kamenných schodů vstupujeme na ocelové schodiště, jehož připevnění do skály na nás působí trochu poněkud pofidérně, zvláště, když po něm dupe tolika lidí a dolů je to tak daleko 😳 Konečně zdoláváme poslední schod a kocháme se výhledem po okolní džungli. Na vrchu skály procházíme kolem masivních ruin starobylých paláců, o jejichž vznik se zasloužil král Kassapa v 5. st. n.l., a kolem vodních nádrží, které stále zadržují vodu. Nepřestáváme se divit všudypřítomným psům, že si dali tu námahu škrábat se nahoru. Po důkladné prohlídce horní plošiny se opatrně po stejných schodech vydáváme dolů a prozkoumáváme spodní části komplexu. Původně jsem měl v plánu navštívit i protější kopec, ze kterého je prý na Sigiriyu nejhezčí pohled, ale máme toho dost, tak jdeme na autobus. Sice nevíme, kde přesně se nachází autobusová zastávka, ale daří se nám stopnout projíždějící autobus. Sice jede notnou dobu krokem, ale když už začínáme být rozladění z šouravé jízdy, tak se rozjede normálně a doveze nás zpět do Dambully.

Při vystupování z autobusu se prvně setkáváme s Terkou a Kubou, kteří nám popřejí mnoho štěstí, při hledání našeho ubytování. Procházíme Dambullou a snažíme se vzpomenout, kudy jsme ráno jeli. Směr máme dobrý, ale nedaří se nám najít ani to první nabízené ubytovaní, natož to naše. Lada začíná trochu šílet a mě taky není dvakrát do zpěvu. Situace se začne vyhrocovat, když bez úspěchu dojdeme na okraj města. Vracíme se tedy zpět a potkáváme týpka, který nese na rameni výfuk od tuk-tuku. Pozdraví nás a klasicky se začne vyptávat: jak se máme, odkud jsme atd. Trochu pokecáme a vylíčíme mu náš problém. Chvíli přemýšlí jak nám pomoci, protože nevíme ani jméno ubytování a žádné z těch co nám jmenuje nezní povědomě. Nakonec společně odcházíme k jeho tuk-tuku a pár minut čekáme v místním servisu na ulici než, mu jeho od oleje ušmudlaný kamarád namontuje výfuk co si přinesl. Nervózně usedáme do opraveného tuku s tím, že nás týpek povozí po guesthousech v Dambulle a snad to najdeme. Asi po půl kilometru zastavuje u prvního guesthousu. Místo nevypadá povědomě a pomalu už odjíždíme dál, ale pro jistotu přeci jen vystoupím a jdu se podívat zblízka. Vcházím do brány. Na obličeji mi naskakuje úsměv, oči šťastně zazáří a prostupuje mnou obrovská úleva. „Lado. Našli jsme se tóó!” Uff. 😎

Plni radosti, vysvětlujeme panu domácímu náš malér a ten nám sděluje, že tukař, který nás přivezl je jeho syn. No dobrá náhoda. Hledáním jsme však ztratili trochu času, tak se rychle převlékáme do oblečení, které nám zahaluje ramena a kolena, abychom dodrželi konvence při návštěvě jeskynního chrámu v Dambule, kam se necháváme odvézt. Po příchodu do areálu nás vítá obrovský, zlatý budha, který je posazen na budově buddhistického muzea. Vydáváme se stezkou vedle muzea vzhůru do kopce ke starobylým jeskynním chrámům. Cestou musíme dávat pozor na drzé opice, které jsou připraveny v nestřeženém okamžiku uzmout turistům cokoliv je zrovna zaujme. Jedné nepozorné Japonce přivodila opice málem infarkt, když k ní přišla zezadu během focení a vytrhla ji z ruky kytici lotosových kvítků. Museli jsme také sledovat opice ve větvích nad hlavou, protože nebýt pozornosti Lady, tak nás jedna opice málem pochcala.

Muzeum budhismu se zlatou sochou. Golden temple Dambulla

Před vstupem do jeskyní, se dnes podruhé setkáváme s Terkou a Kubou, kterým vypravujeme o úspěšném hledání našeho ubytování. Opět dáváme boty do úschovy a po rozpálených kamenech se urychleně přesunujeme do stínů jeskyní. Skalní chrám Dambulla Rajamaha Viharaya se rozkládá pod skalním převisem a je tvořen pěti do skály vytesanými jeskyněmi. Jeskyně jsou plné různě velikých soch budhů a králů vystavených v různých pozicích. Jsou také vyzdobeny malbami, které znázorňují život budhy a významné událostí v životě srílančanů. Po prohlídce chrámu se vracíme zpět ke zlatému budhovi, pod kterým se zrovna modlí spousta věřících. Jelikož je nechceme při modlení rušit, tak odcházíme a vracíme se tukem zpět do centra Dambully.

Věřící pod zlatým budhou. Mrcha opice něco hází na psa

Tukař nás vysazuje před rychlým občerstvením, kde si objednáváme docela dobré nudle a po jídle se už najisto, vracíme do guesthousu. Cestou se ještě poprvé zastavujeme v likér-shopu, kde si skrz mříže kupuji pivo na večer. Naposledy zažíváme výpadek proudu na Srí Lance. Majitel se to snaží napravit nahozením elektrocentrály, ale ta utáhne sotva jednu žárovku a dělá strašný kravál, takže nakonec opět sedíme v guesthousu při svíčkách. Během té doby se tu setkáváme s dvojicí Italů, s kterými se ještě párkrát na Srí Lance uvidíme a s Chorvatkou Lindou, se kterou příjemně prokecáme celý zbytek večera. Než ulehneme do postele, tak se nám ještě rozbije větrák, který s pomocí náplasti a PET láhve provizorně opravuji.