Během pátého dne putujeme z Dambully na jih do Kandy, druhého největšího města Srí Lanky, z kterého jsme po příjezdu poněkud rozčarováni. Tento den byl nakonec přesto jeden z nejlepších, který jsme strávili na Srí Lance, a to díky návštěvě u slonů v Millenium Elephant Foundation.

Brzy ráno trochu pršelo, takže stáváme do krásně svěžího a provoněného dne. Během snídaně se loučíme s Lindou a Italama a ptáme se pana domácího na autobus do Kandy. Doporučí nám, že se máme postavit před barák a stopnout si autobus. Dáme tedy na jeho radu a k našemu překvapení, nemusíme čekat snad ani dvě minuty a jsme v autobuse. Autobus je sice plný, ale Srílančani nám ochotně uvolňují místa. Bágly dáváme do ohrádky vedle řidiče a posadíme se k pánovi, který na nás vehementně mává. Ten se s námi dává okamžitě do řeči. Autobus se postupně zaplňuje víc a víc, takže se lidi musí na sebe mačkat jako sardinky a navíc není přes ně vidět na batohy. Na radu spolusedícího Srílančana se Lada (jelikož sedí na kraji lavice) vydává mačkat mezi lidi dopředu autobusu pohlídat bágly. Asi po hodině jízdy, když se autobus na chvíli trochu vyprazdňuje, nabízím Ladě, že se s ní vyměním, ale je na sebe tvrdá a prý si to mačkaní a šlapání po nohou užije až do konce. Mezitím se mě Srílančan ptá na nejrůznější věci a upozorňuje mě na zajímavosti, které míjíme cestou. Umí pěkně anglicky, a tak mě ani nepřekvapuje, když mi sdělí, že je učitelem angličtiny. Před vystoupením na mě ještě loudí můj e-mail s tím, že mi něco napíše, ale doposud se neozval :-). Cesta však díky tomu docela pěkně utekla a po dvou hodinách vystupujeme na šíleném autobusáku v Kandy.

Prodavač nabízí své zboží v autobuse do Kandy

Na autobusovém nádraží je snad tisíc autobusů, z jejíchž výfuků se valí černý dým, takže je tu smradlavé kouřmo a asi milión lidí, kterými se musíme prodírat. Přestože je předem zabookované ubytovaní nedaleko autobusáku, bereme si radši tuka, který nás z toho zmatku vymotává a osvobozuje. V guesthousu nás vítá milý majitel a ukazuje nám naše pokoje. Při placení však zjišťuji nemilou skutečnost, že mi chybí 100$. Neúspěšně se prohrabu celou šrajtoflí, batohem a všelijakými kapsami, načež si matně uvědomuji, že jsem tou bankovkou asi někde zaplatil, i když už nevím přesně kde, ale pamatuji si, že jsem se někde zbavoval ty divný stovky. Kurva! Grr! 👿  To jsem někomu udělal obrovskou radost, když jsem mu místo naší dvacky dal 2,5 litru, což je zhruba jejich jeden průměrný plat 😮 Byl jsem blbej, když jsem si bankovky dostatečně neoddělil v peněžence od sebe a za blbost se holt platí (tohle mi, ale přišlo hodně drahý 😥 ). I když jsem byl hodně nasrán, především sám na sebe (život zpackanej 😕 ), tak se vracíme na autobusák. Cestou k autobusu mi slzí očí a kape z nosu z obrovského smogu ve městě, takže jsem rád když vypadneme z Kandy. Po cca hodince jízdy vystupujeme na jedné křižovatce před městem Kegalle odkud, nás tuk-tuk sveze do sloní nadace Millenium.

Millenium Elephant Foundation je nadace, která se stará o slony, o které se nemohl postarat jejich majitel, nebo byli svým majitelem týráni. V době naší návštěvy bylo v nadaci 6 slonů, což není moc, ale je možné se s nimi dostat do blízkého kontaktu a o tom nám šlo především. Za vstup platíme 2000 Rs/osoba, což je prostřední nabídka, která se oproti nejdražší nabídce za 3000 Rs liší o 100m kratším svezení se na slonovi. Kromě toho je v ceně zahrnuta návštěva muzea a koupání slonů, kam míříme nejdříve. Dva sloni už se koupu v řece, ale nikdo u nich není. Netrpělivě čekáme až přijde mahut, což je člověk, který se o slona stará a vychovává ho. Bohužel, všichni mahuti zrovna obědvají. Po chvíli se jeden z mahutů zvedne, zamíři ke slonovi a než si to uvědomíme, tak nás předbíhají nějaký holky. Poté zase mahut bez mrknutí odchází a my musíme čekat dál. Konečně se však také dočkáme. První jde ke slonovi Lada, která je z něho opravdu nadšená. Kropí ho vodou a drbe na zádech kokosovou skořápkou a vůbec se jí od něj nechce, když mě pouští si ho taky vydrbat. Slon má na dotyk nečekaně příjemnou kůži s drsnými chlupy. Je to opravdu super a užívám si to. Podaří se mi dát foťák do ruky turistovi, co je připravený jít po nás a ještě jednou jdeme společně ke slonovi na chvíli do vody.

Po koupání slonů zamíříme k zídce, ze které se nasedá na slony. Zrovna tu není žádný turista, a tak se nás hned ujímá sympatický zaměstnanec nadace a připravuje nám slona, na kterého pokládá deku a volá mahuta, který slona povede. Bere nám věci k sobě do úschovy, takže jsem po předchozí příhodě, trochu nervozní, když nechávám šrajtofli v batohu na zídce. Usedáme na slonici jménem Lakhsmee. Mahut se zafáčovaným obličejem, který mezitím přišel, jí dá povel a Lakshmee se kolébavou chůzí vydá vpřed. Je to boží! Wow, jedeme na slonovi 🙂 Nezapomenutelný zážitek. Mohutné tělo slonice se pod námi pohupuje a já si musím udržovat balanc, abych nespadl, když se snažím pořídit nějaké záběry ze sloního hřbetu. Sedíme nezvykle vysoko a v momentě, když přecházíme most přes řeku, ve které jsme slony koupali, začnu pociťovat strach z výšek a raději se pevně přidržím. Při zpáteční cestě mahut slonici několikrát zastavuje a dává ji povel, aby společně s námi zapózovala na fotoaparát, kterým nás zručně fotí zaměstnanec, co nám hlídá batohy. Po ukončení jízdy natahuje mahut ruku, zakoulí očima a řekne si o dýžko, tak mu dávám 100 rupek. Dalších 200 rupek utrácíme za misku ovoce, kterým poté slonici Lakshmee z ruky krmíme a příspěvek od nás dostává i zaměstnanec, co nás fotil a hlídal naše věci.

Se slonem

Jízda skončila a návštěvu Millenia ukončujeme v muzeu se sloní kostrou. Po shlédnutí všech zajímavostí opouštíme nadaci a stejným tukem (tukař na nás asi celou tu dobu čekal) se vracíme na křižovatku, kde je autobusová zastávka. Tukař se nás snaží ještě zavést do další bylinkové zahrady, ale po včerejší zkušenosti, odmítáme. Na zastávce si dle rady jedné starší srílančanky, necháváme ujet autobus, protože je prý moc plný a nastupujeme do dalšího – ještě plnějšího 🙄 V Kandy vystupujeme kus před autobusákem, protože příjezdová cesta je zablokována asi kilometrovou kolonou autobusů, okolo kterých vzápětí procházíme. Opět mě dusí výfukové zplodiny, tak prcháme pryč co nejdál od čmoudících autobusů a cestou hledáme něco k snědku. Jídlo jsme nakonec koupili v občerstvení, které je hned vedle našeho guesthousu. To bylo fajn, protože jejich nudle mi hodně chutnali a mohl jsem si v pohodě dojít pro další porci. Večer sedíme na terase, ale jelikož nikoho z ubytovaných, neláká vůně naší slivovice, tak se poměrně brzy odebíráme na kutě.

Mapa cesty

Příjezd do Kandy

Mahut, který vede slona

Slon se připravuje na koupel

Lada šla mýt slona jako první

Pořádně namočit …

… a vydrbat

Společně se slonem

Mahut odvádí slona z řeky

A jedéém

Je to supéér

Nazdáár

Za odměnu slona ještě nakrmíme

My a slonice Lakshmi

Lada a ochotný zaměstnanec slonince

O tyto slony se tu starají

Porovnání slona afrického vs. indického

U sloní kostry v muzeu

Na ulici v Kandy

Autobusová zácpa

Nudlová večeře

Dobrou chuť