28.09.2015 Jeseníky okolo Karlovy Studánky

Státní svátek a pěkné počasí = ideální podmínky na výlet. Jeseníky už mám v hledáčku nějaký čas a inspirován článkem na Idnesu (Túra po cestách bez značek ukazuje skutečnou divokou přírodu v Česku) vyrážíme brzy ráno do Vrbna pod Pradědem.

Cestou kupujeme nějaké jídlo na túru a po 9 hodině odcházíme z parkoviště nedaleko kostela sv. Michala. Naše první kroky vedou po louce ke kešce (GC3V4R3), kterou v pohodě nalézáme. Polní a lesní cesty po kterých jdeme odpovídají mapě, až do okamžiku kdy nastoupíme na cestičky Vrbenského biketrailu, které se tu klikatí jako had což vůbec neodpovídá naši mapě. V jednom lesním průseku se tedy rozhoduji, že půjdeme přímo do kopce. Pomalu se škrábeme nahoru přímo proti vrstevnicím a řádně ufunění se objevujeme pod lanovkou na vrchu sjezdovky. Malý kousíček cesty jdeme po asfaltové cyklostezce, ta však pokračuje po úbočí Vysoké hory (1031 m), kdežto mi jdeme rovně lesní cestou na vrchol. Stoupání už není náročné, a tak se kocháme okolní přírodou, protože cesta lesem nenabízí žádné rozhledy do dálky. Po zdolání vrcholu pokračujeme na rozcestí Malá hvězda a po modré značce se vydáváme do Karlovy Studánky, kde se trochu zdržujeme prohlídkou města, ochutnávkou minerální vody (Dárle moc nechutná, ale mě docela jo) a lovením kešek. Lázeňské městečko opouštíme po silnici, která je lemována značným množstvím zaparkovaných aut na krajnici. Projíždějící auta nás těsně míjejí, takže se snažíme úsek po silnici co nejrychleji projít a zanedlouho jsme v sedle pod Lyrou. Jdeme odlovit kešku, ale vyrušují nás přijíždějící motorkáři na skútrech. Naštěstí jsou to taky hledači, takže můžeme v pohodě keš společně odlovit. Poté zamíříme na horu s poetickým názvem Lyra (1092 m). Na křižovatce cyklostezky ve tvaru Y se mi po chvilce daří najít pěšinu, která je zakreslena v mapě a pěknou horskou přírodou a docela pohodovým terénem i stoupáním se dostaneme k bloku skal na vrcholu Lyry, ze kterého je parádní výhled na Praděd. Trochu nás tu překvapila rodinka zrovna pojídající svačinku, ale seděli tak šikovně, že jsem mohl odlovit keš. Za skálou pěšinka prudce klesá, takže jako po schodech se dostáváme na méně klesající širokou lesní cestu a rychle se přesouváme k Sedlové boudě od které nás čeká další stoupání na Žárový vrch (1094 m), na kterém je opět skalisko s parádním výhledem. Pěšinka pokračuje celkem jasné dál mírně z kopce až někam do okolí vrchu Plošina (1015m). Tady se však mezi skalkami ztrácíme. Doposud orientaci po pěšině usnadňovali stromy s bílými vodorovnými pruhy, ale ty nám zmizely z dohledu. Terén tu navíc značně klesá a ta se pomalu proplétáme mezi skalkami skrz vysokou trávu střídanou šutry, které ujíždějí pod nohami, dolů. Nicméně se mi přeci časem podaří objevit lesní cestu, na které se už v pohodě zorientujeme. Čeká nás už jen poslední kopec Zámecká hora (854 m), na kterém si chviličku oddechneme v pěkném novém obrovském dřevěném altánu (za spoustu peněz EU, který by se určitě dali použít lépe 🙄 ) a po naučné stezce vedoucí místy skrze křoviny prudce klesáme zpět do Vrbna pod Pradědem (dokonce je tu místo jištěné řetězy) a se zapadajícím sluncem opouštíme Jeseníky.