21.02.2015 Tři Studně – Velký Vichr geocaching

Někdy okolo vánoc jsem objevil na Vysočině multi-cache Velký Vichr určenou především pro běžky, a protože na běžkách jsem keš ještě nelovil začal jsem vyhlížet vhodné sněhové podmínky. Jenže, když byly sněhové podmínky ideální, tak se mi do toho něco napletlo. Původně jsme ji tedy chtěli jet odlovit o dva týdny dříve, ale dostal jsem lístky na biatlon, takže místo do Tří Studní (kde keš začíná) jsme jeli do Nového Města n. M. a další víkend mi do toho vstoupila oslava narozenin s plesem a asi bych se na běžkách neudržel 😀 . Celý týden jsme tedy sledovali, jak mizí sníh před očima a v pátek večer se rozhodovali jestli pojedeme nebo ne. Po zvážení situace, že sněhu už asi letos víc nebude, jsme to riskli. V sobotu ráno tedy vyrážíme. Počasí je fajn, cesta suchá a my netrpělivě vyhlížíme sněhovou pokrývku. Na parkovišti jsme docela brzo, a protože sněhu fakt moc není přemýšlím o náhradním programu, ale vidím nějaké běžkaře, a tak se rozhodujeme to zkusit taky. Nasadíme běžky a jedem na Medlov. Nestihneme dojet ani k první stagy a Dárla hází záda. Bohužel padá nešťastně na kostrč na zledovatělé ploše, takže to vypadá, že máme po výletu, ale donutím ji alespoň dojet na Medlov. Po trošce přemlouvání a argumentu, že na další zastávce je keš navíc, pomalu pokračujeme dál na rozcestí Nad Kadůvkem. Prý jí to dost bolí, ale nechce se jí to vzdávat, když už jsme tady, a tak po odlovu keše Skrýš Aničky Mauerové, pokračujeme dál s další zastávkou v Kadově. Jenže nějak nesleduji ukazatel a místo na Kadov jedu na Fryšavu. Naštěstí mě napadne se podívat do mapy včas, takže se vracíme zpět k ceduli Nad Kadůvkem asi jen 500m. Do Kadova se tady už dostaneme v pohodě, i když je třeba dávat pozor na místa, kde chybí sníh. Chceme pokračovat dál na rozcestí Nad Kuklíkem, ale za Kadovem, tak nějak chybí souvislá vrstva sněhu. A přichází další rozhodování jestli pokračovat nebo se vrátit. Po chvíli váhání bereme běžky do ruk a jdeme pěšky po silnici směrem na Krátkou. Na kopci před Krátkou jdu na zastávku Nad Kuklíkem a běžky nechávám s Dárlou u silnice, takže sem docela naštvaný, když se za horizontem objeví dost sněhu na běžky, protože se mi nechce vracet pokračuji těch cca 250m ve sněhu pěšky. V Krátké si trochu zkracujeme cestu a střihneme to na Samotín přes louku podél silnice, na které je zase trošku sněhu. Přes Blatky pomalu „běžíme“ dál a blížíme se cíli. Cestou od Hájenek dolů směrem na Fryšavu se rozsekám já, ale nic mi naštěstí není. V euforii z jízdy z kopce přejíždím jednu keš, kousek se sice vrátím, ale nakonec ji vzdávám, protože se mi nechce znovu do kopce. Ve Fryšavě se stavíme na oběd. Objednávám si pikantní maso v bramborové placce, a když mi přinesli torteliny s gulášem, tak jsem nebyl moc nadšený, ale hlad už jsem měl velký, takže jsem to zbouchal natotata. Po obědě už nám zbývá dojet do Třech Studní a dopočítat finálku. Tady je sněhu nejvíc a je tu i nejvíc běžkařů, takže si připadám jak při závodě s hromadným startem. Dárla se ještě jednou vyválí na zemi, naštěstí už bez následků a dorážíme na poslední zastávku. Dopočítáme finální souřadnice a vracíme se k autu. Sbalíme věci a jdem si pěšky konečně pro ten bod. Jenomže na finálce je asi 50 mudlů, kteří tu pořádají nějaký závod pro děti. Povídám Dárle, že tu keš nemůžeme odlovit, tak aby nás nikdo neviděl, a že to zabalíme. Ta se s tím však nechce nějak smířit, proto jdeme zjistit stav. Po chvilce postávání vedle davu, zjistíme, že už budou končit, jen co si dojí svoje párky, kterých mají plnou varnu 🙂 . Čekání si tedy zkrátíme procházkou k soše Hejkala od p. Olšiaka, a když se vrátíme zpět, tak je dav už naštěstí pryč. Zbývá tu jen pán s varnou. Počkáme ještě pár minut, než si pro pána přijede auto. Varnu ani párek tu bohužel nenechal 😀 , nicméně po chvilce hledání je keš konečně naše. A tak skončilo naše putování Velkým Vichrem.