17.08.2016 Svítání na Ralsku

Lada mě k narozeninám obdarovala voucherem na proudloužený víkend v Českém Švýcarsku a mě napadlo, že bychom mohli vyjet o den dříve a přespat někde ve stanu. Mrknul jsem tedy do mapy a jako ideální místo na přenocování si mi vyjevilo Ralsko.

Z domu jsme vyjeli po práci navečer o trochu později než jsem plánoval, takže jsme pod Ralskem zaparkovali se zapadajicím sluncem. Rychle jsme se vypravili na cestu vzhůru, protože jsem chtěl urazit co největší vzdálenost za posledních zbytků světla. Snažím se nasadit malinko ostřejší tempo, ale v prudším stoupáku mě Lada začne proklínat, takže raději zpomaluji. Je fakt, že bychom to nahoru asi stejně za světla nestihli, protože se v lese rychle stmívá. Přestože začíná slušně svítit měsíc musíme si na zbytek cesty posvítit čelovkami. Trochu jsem se obával, aby na hradě nebyl někdo před námi, protože jsem si předem zjistil, že nahoře není moc místa po přenocování, ale mé obavy se naštěstí nevyplnily a my jsme tak po příchodu na vrchol mohli v pohodě zakempovat na malém plácku u ohniště. Měli jsme v plánu si k večeři upéct buřty, ale přicházela na nás únava a nechtělo se nám rozdělávat oheň, tak jsme se odbyli instantní polévkou, něco málo popili (víno s rumem) a šli spát.

K přenocování na tomto místě mě inspirovala keš Svítání na Ralsku, takže vstáváme za úsvitu. I když je poněkud chladno, tak nám počasí přeje a o několik chvil později můžeme pozorovat parádní východ slunce nad Ještědem. Příjemné genius loci doplňují válející se mlhy hluboko pod námi, ze kterých jako ostrovy vyčuhují okolní kopce. Se stoupajícím sluníčkem se začíná rychle oteplovat a my se v klidu nasnídáme a sbalíme. Poté co odlovíme kešku a důkladně prozkoumáme hradní vrch se zříceninou se vydáváme zpět dolů a koukáme, kudy jsme to včera po tmě vlastně šli. Před odjezdem do Českého Švýcarska si ještě uděláme malou odbočku na moc pěknou Juliinu vyhlídku a krátce se mrkneme na Vranovské skály.