07.07.2016 Malá Fatra – Den 4 – Jánošíkovy Diery, Velký Rozsutec

Po včerejším volnějším dni se vracíme zpět do hor. Dnes nemusíme spěchat na autobus do centra Těrchové, protože máme v plánu výstup na Velký Rozsutec a k němu se dostaneme skrz Jánošíkovy díry. Vstup do děr máme skoro vedle baráku, takže hned po snídaní vyrážíme rovnou vzhůru.

Do Jánošíkových děr vstupujeme po cestě vedoucí od naší oblíbené koliby, která je ráno bohužel uzavřenaCesta vede úzkým údolím, které se rychle mění ve skalní soutěsky a kopíruje tok průzračně čistého potoka, jehož vody musíme několikrát překračovat. Většina cesty vede po nejrůznějších různých chodnících a žebřících vedoucích přímo nad potokem či vodopády, které zde potok vytváří a několikrát je nutné menší skály překonat za pomocí řetězů. Není to však nějak zvlášť náročně, takže zde potkáváme dost rodin i s malými dětmi, a přestože má Lada občas strach z výšky (většinou tak od třetí šprusle žebříku) v pohodě nádhernou rokli necháváme za sebou a přicházíme na rozcestí Medzirozsutce, kde si dáváme krátkou pauzu a uleháme do trávy.

Po malé svačině a rychlém ošetření puchýřů (nový boty je hold potřeba prošlápnout) nás čeká výstup na Vel’ký Rozsutec. Vrchol jenž je nejkrásnější ze všech zdejších vrcholů a je symbolem Malé Fatry. Cesta vede od rozcestí k vrcholu přímo vzhůru, takže si pěkně zafuníme, než se vydrápeme k vrcholu a děláme si pár krátkých přestávek, když je potřeba nabrat dech. S vyšší nadmořskou les se vysoký les mění v nízký porost a otevírají se nám nádherné výhledy do údolí pod námi. Bohužel se u Lady opět začíná objevovat akrofobie, a tak musíme náš postup ve vrcholových partiích zpomalit, takže zatímco já si výstup užívám (i když je tu pár míst, kde mám kulky stažený), Lada tiše (no občas to ticho přerušuje hlasitými nadávkami a proklíná mě i kopec do patýho kolene ) trpí při přechodech po úzkých stezkách vedoucích nad hlubokými stržemi. Přesto se společně dostáváme k rozcestníku s odbočkou na nedaleký vrchol, a protože k samotnému vrcholu je nutné překonat pár řetězů, tak si Lada nachází pěkné místečko na sezení, kde se uvelebuje, a že zbytek si mám projít sám. Zamířím tedy rovnou na vrchol Velkého Rozsutce a si užívám nádherné výhledy a opojný pocit z pomyšlení, že mi celý svět leží u nohou Vracím se Ladě a míjím starou Němku, které vypadává z ruky foťák a jak ho chce zachránit, tak sama upadá na kraji cesty, div že se sama nezřítí se srázu. Naštěstí to zvládne a zachrání sebe i foťák. Vracím se k Ladě a informuji ji, že cesta dolů do sedla Medziholie vede přes řetězy. Lada toho má dost a na řetězy už dnes nevleze, tak se rozhodujeme, že se vrátíme stejnou zpět do sedla Medzirozsutce a V. Rozsutec obejdeme, tak jako první den, akorát v opačném směru.

Během sestupování mě opět začne bolet koleno a cesta se pro mě stává malým očistcem, ale dá se to dát, i když trochu pomaleji. Do Medziholie, tedy přicházíme o mnoho déle než bylo v plánu, takže se moc nezdržujeme, rychle posvačíme a vydáváme se po zelené dále do Štefanové. Koleno bolí čím dál tím víc, a tak jsem opravdu rád, když konečně sestoupíme do údolí. Původně jsme měli v plánu půjčit si tady koloběžky, ale půjčovny už měli sbaleno, protože jsme přišli pozdě. Navíc máme docela smolíka, když nám těsně ujel i autobus a další jede až za dvě hodiny. Rozhodujeme se tedy, že se vrátíme pěšky skrz Janošíkovy diery. Koupíme si pivko na cestu, které asi má blahodárné účinky, protože mě přestává bolet koleno a my můžeme jít zase svižněji. Po žluté se rychle dostáváme na Podžiar, a vracíme se skrz Dolní Jánošíkovi diery zpět ke kolibě, kde jsme dnešní výlet začínali kde si dáváme zaslouženou odměnu