Během červencových svátku si tradičně bereme dovolenou a vyrážíme na Slovensko. Původně jsem měl v plánu Vysoké Tatry, kde se mi moc líbilo, ale Ladě se tam kvůli obavám z výšek moc nechtělo, tak jsme dali na tátovo doporučení a jeli jsme navštívit Malou Fatru. Jako první výlet jsem zvolil cestu po hřebeni Malé Fatry doleva od lanovky s cílem vystoupat na Vel’ký Rozsutec. Plán jsme sice nedodrželi, ale nijak nám to nevadilo. Na prohlídku pohoří máme 5 dní, tak není kam pospíchat a navíc je tu nádherně.

Na Malou Fatru jsme dorazili den předem a ubytovali jsme se v Těrchové v místní částí Bielý potok, nedaleko od vstupu do Janošíkových dier. Penzion, v kterém jsme bydleli, byl ještě rozestavěný a připomínal staveniště, ale potom co nás vzal pan domácí do nově zařízeného apartmánu, byli jsme z ubytování nadšeni. Po vybalení věcí jsme si zašli na večeři do Těrchovskej koliby Hotel Diery, kde jsme poté trávili všechny večery během dovolené 😎 a po dobré večeři jsme šli brzy kutě.

Malá nevýhoda ubytování je, že do centra Těrchové, odkud jezdí autobus na lanovku do Vrátné, je to 40 min. chůze. Takže o to musíme vstávat dříve, ale zas tak moc nám to nevadí a po vydatné snídaní vyrážíme na autobus. I když na zastávku přicházíme asi s 10 min. předstihem, stojí zde už kopa lidí a další přicházejí, takže je docela masakr, když přijede už slušně natlučenej autobus. No moc jsem tomu nevěřil, ale po více jak čtvrthodině se lidem i s báglama podařilo nasardinkovat dovnitř. Jízda je očistec, takže se jen ironicky usmějeme, když řidič zastaví na další zastávce. Myslím, že takhle namačkaným autobusem jsme nejeli ani na Srí Lance, takže jsme rádi, když vystoupíme z více jak půlhodinovým zpožděním ve Vrátný u lanovky, kde nás čeká další nemilé překvapení. Od pokladny se táhne snad 100m fronta a skoro neubývá 👿 Mám sto chutí se na to vysrat a jít jinam, ale potom co jsem si vytrpěl v autobuse a poté co mi Lada přinese pivo, vydržím a frontu si vystojím. Hned poté usedáme do kabinky, která nás vyváží na hřeben Malé Fatry.

Na horní stanici lanovky v bufetu si kupujeme ještě něco na zub a na žízeň a řadíme se do zástupu lidí směřujících na Chleb. Je příjemné počasí se slušnou viditelností, tak si užíváme cestu s nádhernými panoramatickými výhledy i přes značné množství lidí. Sice máme trochu problém, když se snažíme být nenápadní při hledání keší, ale počkáme si na správný okamžik a kešky v pohodě odlovíme. Horší je najít místo na „odskočení”, protože pivo už mnou proteklo a chtělo by ven 😉 Hřebenovka není náročná, protože jednotlivé vrcholy od sebe oddělují nízká sedla a v klidu postupujeme přes Chleb (1647 m), Hromové (1636 m), Steny ­- Južný Vrchol (1572 m), Steny – Severní Vrchol (1535 m) a Pol’udňový grúň (1460 m), kde krátce posvačíme. Při sestupu do dalšího sedla se odpoutáváme od množství lidí a takřka osamoceně začínáme stoupat na mohutný zelený vrch Stoh (1608 m). Tenhle větší stoupák, při kterém jsme museli zdolat cca 400 výškový metrů, byl „zábavný” hlavně v lesním úseku cesty, kde po nedávných deštích bylo pěkný blátíčko, které „suprově” klouzalo. Lada by mohla vyprávět jak moc 😈 Stejné blátíčko bylo i při cestě dolů 🙄 takže se náš postup značně zpomalil a do sedla Medziholie, přicházíme o něco déle než jsem měl v plánu. Usedáme na svačinu do trávy, během níž pozorujeme impozantní Vel’ký Rozsutec a snažíme se podle lidí, kteří se nám na hoře jeví jako tečky, odhadnout kudy asi vede cesta nahoru. Ladě se ten pohled moc nelíbí a je trochu nevrlá (zřejmě následek po absolvování cesty blátem 😈  ), tak mě ukecá, abychom dnes na Vel’ký Rozsutec nešli a obešli ho.

Na poznávání pohoří máme ještě pět dní, tak mi nevadí změnit plán, takže obcházíme Vel’ký Rozsutec oklikou po úbočí hory do sedla Medzirozsutce. Tady to na mě Lada zkouší jestli by nešel Malý Rozsutec taky obejít, ale má smůlu – jdeme nahoru. Cesta je místy jištěna řetězy, a tak musím s výstupem Ladě pomáhat, ale celkem obstojně se vydrápeme na vrchol. Zde je další magický výhled, a tak se chvíli pokocháme než začneme sestupovat. Jelikož sestupujeme velmi pomalu, zdá se nám prudké klesání nekonečné. Začínají nás z toho bolet palce u nohou, jak dostávají zabrat během neustálého dobržďování a mě začíná bolet koleno. Navíc vede cesta lesem a není se na co moc koukat, takže mám radost, když se dostaneme do osady Podrozsutec. Odtud už vede pohodová cesta do Bieleho Potoka, přesto jsem rád když ji necháme za sebou a usedneme v kolibě na večeři.

Našlapáno	Vystoupáno	Sestoupáno
17,4 km	753 m	1680 m

Min. nadmořská výška	Max. nadmořská výška
583 m	1680 m

Galerie:

Více z této dovolené:

Malá Fatra – Den 2 – Velký Kriváň, Malý Kriváň, Krasňany
Malá Fatra – Den 3 – Hrad Strečno
Malá Fatra – Den 4 – Jánošíkovy Diery, Velký Rozsutec
Malá Fatra – Den 5 – Baraniraky, Vel’ký Kriváň