23.10.2019 Międzygórze – Igliczna

Lada chtěla ještě na jeden výlet, a tak mi dala za úkol, abych vymyslel něco nenáročného. Poslední dobou jsme byli několikrát v Polsku a skoro pokaždé mě zaujala bílá sakrální stavba na úbočí hor a v duchu jsem si říkal jaký odtamtaď musí být pěkný výhled. Mrknul jsem do mapy, a zjistil, že se jedná o kostel Panny Marie Sněžné pod vrchem Igliczna, a že se tu dá udělat hezká procházka z Międzygórze.

Auto necháváme na bezplatném parkovišti před městem a po rozbité silnici se vydáváme do centra, kde chceme odlovit zdejší keše. Jako první bereme kešku u pěkného kamenného kostela, od kterého je pěkný výhled na město. Druhou kešku však kvůli mudlům raději vzdáváme a vyrážíme po žluté značce. Lada chtěla (vzhledem ke stavu) nenáročný výlet a tak mě trochu peskuje, že musí funět do kopce, ale vracet se nechce, tak pomalu s krátkými přestávkami stoupáme vzhůru. Cestou ke kostelu Panny Marii Sněžné míjíme dřevěný kříž a Zahradu pohádek (Ogród Bajek) plnou dětí. Shodujeme se, že je Marek ještě moc maličkej, aby z toho něco měl, tak se tu ani nezastavujeme, přestože na nás pán volá, že se tu dá platit i kartou. U kostela jsem se těšil nejvíc na výhled, jenomže i když se udělalo hezky, tak přes velký opar je vidět sotva do údolí, což mě trochu mrzí. Posvačíme tady a po křížové cestě jdeme malebně podzimně teple zbarveným lesem na vrch Iglizcna (845 m). Po vedlejší cestě se vrátíme ke kostelu a po červené značce se navracíme do Międzygórze k vodopádu Vlčice (Wodospad Wilczki), jež je by měl být se svoji výškou 22 m největším vodopádem masivu Králického Sněžíku. Nakonec se díky geocachingu jdeme ještě podívat na nedalekou, ale docela dobře skrytou ochrannou vodní hráz. Když se vrátíme k autu, tak se zde ještě potkáváme se starším polským párem, se kterým jsme potkali nahoře u kostela, načež se spolu dáváme do krátké řečí, jelikož k našemu překvapení umí pán dost slušně česky a s přáním šťastné cesty vyrážíme domů.