Pobyt na Srí Lance nám utekl jako voda, a ani jsme se nenadáli a je tady konec naši dovolené. Ráno se krátce symbolicky rozloučíme se smaragdovým ostrovem a vracíme se přes Galle a Colombo na letiště.Poslední jitro vstáváme velmi brzo, abychom mohli jít ještě jednou pozorovat východ slunce na tomto úžasném ostrově. Když přijdeme na pláž je tu už docela rušno a kromě turistů, kteří se jdou také podívat na východ slunce, je tu i dost surfařů a několik rybářů. Po magickém výstupu slunce nad obzor, ještě symbolicky obtiskneme naše chodidla do písku na pláži a loučíme se tak v našich srdcích se Srí Lankou.

Letadlo nám odlétá až večer, a tak z Mirrisi vyrážíme autobusem do Galle, kde máme dostatek času na prohlídku města. V Galle jdeme nejprve zakoupit lístek na vlak do Colomba a poté co si dáme bágly na nádraží do úschovy zamíříme do historické části města zapsané v UNESCO. Tato část města je vlastně pevnost, kterou zde vybudovali holanďané v 17. stol., protože v té době zde byl největší přístav na ostrově. Cestou na hradby nad oceánem, potkáváme spoustu svatebních párů. Zřejmě je dnes nějaký speciální den, protože je zde snad více než stovka vyšňořených ženichů a nevěst. Procházíme starým městem až k majáku, který ční nad hradbami, z kterých je nádherný výhled na nekonečný oceán. Okruhem se vracíme zpět k nádraží a zastavujeme se u různých krámků a stánků, abychom domů přivezli nějaké suvenýry. Když opustíme pevnostní část města bereme si naposledy tuk-tuka a necháváme se povozit po místních obchodech, kde kupujeme další upomínkové předměty (arak, bídíska, … 😉 ). Po nákupech se vracíme na nádraží, odkud nám zanedlouho odjíždí vlak do Colomba.

Máme sice jízdenky do 2. třídy, ale ta je narvaná převážně turistama k prasknutí, takže si raději jdeme sednout s místňákama do 3. třídy. Přestože, je zde částečně rekonstruovaná trať po ničivé tsunumi v roce 2004, takže zde vlaky mohou jet místy „závratnou” rychlostí až 80 km/h, je cesta velmi zdlouhavá, ospalá a upocená. V Colombu na nádraží panuje zmatek a jsme rádi, že se nám podaří vystoupit z vagónu přes haldu lidí cpoucích se do vlaku. Je tu snad miliarda lidí a z toho milión otravných tuk-tukářu a taxíkářu, kteří se na nás lepí jak mouchy na lejno, takže jen tak tak se držíme a nefakujeme je, ale v rámci možností je zdvořile odmítáme. Konečně před nádražím si naposledy zajdeme na rice&curry. Po jídle se ještě stavujeme v likér-shopu a bereme pivko na cestu, přičemž nám prodavač plechovky s pivem pro jistotu balí do novinového papíru, protože se tu s alkohol nesmí pít na veřejnosti. Jelikož jsme od místních lidí poučeni, řídíme se heslem: No colour, no problem a okamžitě rozplizlý novinový papír zahazujeme a jdeme hledat správné stanoviště autobusu, který nás odveze na letiště.

Raketový start autobusu

Na letišti přijíždíme s dostatečným předstihem a máme ještě více než 3h času do odletu, tak se poflakujeme po hale a utrácíme poslední rupky, za předražené suvenýry. Po odbavení, se ještě v bezcelní zóně stavujeme v mekáči na burgera z hranolkama a po týhle „dobrotě” 🙄 jdeme na gate a hurá do letadla, kde se konečně usazuji k okýnku (škoda, že letíme přes noc 😥 ). Máme štěstí na letadlo, protože nám byl přistaven zbrusu nový Airbus A330 (TC-LND), který je, jak později zjišťuji, necelé 2 měsíce v provozu a tento komfort si snažím do plna užít takže, když se mi nedaří usnout pustím si na monitoru přede mnou německou bundesligu a nového batmana, který ještě není ani v kinech. Servis Turkish Airlines je opět výborný, takže mi cesta do Istanbulu i s mezipřestaním na Maledivách, příjemně uteče. V Istanbulu na letišti jsme poněkud překvapeni množstvím lidí a pomalou bezpečnostní kontrolou, takže raději na prasáka kus fronty předbíháme, ale ulevujeme tak našim nervům a v pohodě se naloďujeme do Boeingu 737 (TC-JHC) a s mírným zpožděním odlétéme do Prahy, kde po 7h ráno přistáváme. Po vyzvednutí báglů se v rychlosti převlékáme z kraťasů do teplejšího oblečení, koupíme si pivko na zapití úspěšné, nádherné, zážitky nabité a nezapomenutelné cesty a po přesunu na nádraží se vracíme po 17 dnech domů.

„Srí Lanko vyčisti mi uši
a vytřískej ze mě duši
Srí Lanko otevři mi oči
ať se celej ostrov točí„
                 ^{Wohnout – Myší}

Mapa cesty

Ráno na pláži v Mirrise

Loučíme se Srí Lankou

Loučíme se Srí Lankou

Loučíme se Srí Lankou

Náš poslední východ slunce…

… na Srí Lance právě začal.

V ranní záři

Papouškův ostrůvek

Hned po ránu je na pláži dost lidí

U nás by to byl pěkný veterán

Úschovna báglů na nádraží v Galle

Maják v Galle

Mešita

Dnes je svatební den

Nevěsty a ženichové na každém rohu

Že by školní výlet?

Gallské opevnění

U stadionu

Muslimové

Poslední rice&curry

Upocená cesta na letiště

Letěli jsme fungl novým érem

Návrat do Čech

Tak zas třeba někdy příště