Už dlouho jsme plánovali letní dovolenou na horách, a tak padla volba na Vysoké Tatry. Hledal jsem ubytování na různých slevo-serverech, ale nakonec jsme se rozhodli pro ubytování v soukromí. Sehnal jsem bydlení v Žákovcích cca 15km od Tatranské Lomnice za 7€ na noc (odkaz). V pondělí 30.6.2013 jsme tedy vyjeli směr Slovensko. Celou cestu pršelo a my v poklidu dojeli pod Tatry, kde nás pohodový majitel příjemně překvapil ubytováním v pokoji pro čtyři. Druhý den ráno jsme vyrazili na náš první výlet.
Po snídani jsme jeli do Tatranské Lomnice, kde jsem auto zaparkoval na nádraží, odkud jsme šli na Lanovku na Skalnaté pleso. Do přestupu v mezistanici Štart je celkem ucházející počasí, ale čím jsme výše tím méně toho vidíme, až nakonec nevidíme skoro nic, a když vystoupíme z lanovky, tak začne pršet. Schováme se tedy ve Skalnaté chatě (na informační ceduli uvnitř se dovídáme, že jsou 4°C) a cca hodinu čekáme až přestane pršet. Naštěstí asi po desátý přestane a my vyrážíme na túru a jdeme po červeně značeném chodníku kolem plesa na Velkou Svišťovku. Okolo nás se přehání mraky a nám se tak otvírají a zase zavírají výhledy dolů do údolí, štíty však bohužel zůstávají zahaleny po celý den. Cesta vede po chodníčku skrz kamenné pole, občas je nutno větší či sesuté kameny přelézt (obejít, přeskočit), a tak nám utíká pomalu, protože Dárla se na viklavých kamenech bojí, kvůli čemuž opatrně našlapuje (občas mi její pohyby připomínali chameleona 🙂 ), přesto se nám však podaří vylézt na naši první dvoutisícovku Velkou Svišťovku (2038 m). I když nejsou vidět vrcholky štítů, můžeme se kochat parádním pohledem přes Dolinu Zeleného plesa na protější hory, na kterých jsou stále sněhová pole, na hřeben Belianských Tater, dolů do vnitrozemí a na úbočí Kežmarského štítu, kde můžeme jen tušit jeho vrchol. Po chvilce strávené na vrcholu a nalezení kešky se vydáváme dolů. Pěšina je tu zařízlá do strmého svahu, který končí v nedohlednu a kroutí se jako had, což Dárle moc neprospívá, ale i já mám v některých místech docela nahnáno, zvlášť když se na úzkém chodníku míjíme s protijdoucími turisty. Několikrát se zastavíme, abychom jsme se pokochali a udělali pár fotek. Pomalu se po cestičce přibližujeme k Zelenému plesu a najednou narazíme na řetězy. Ty tu pomáhají zdolat úsek v prudce svažujícím se korytu, které je z jedné strany ohraničeno skálou a na druhé straně se propadá strmě dolů, přičemž na dně koryta teče potůček. Nějak jsem o nich nevěděl a Dárle sliboval, že přes žádné nepůjdeme (alespoň jsem zjistil, jak jsou v mapě značeny), ale vracet se nemělo smysl, tak je musela překonat (stejně tak musela překonat samu sebe), což se ji z moji pomocí nakonec povedlo. Odtud už byla cesta pohodová a my tak došli, se zastávkou u Čierného plesa, k Zelenému plesu. Oběma plesům dala jméno barva vody a zvlášť to zelené vypadá kouzelně. Po krátké pauze u Chaty pri Zelenom plese, jsme pokračovali dolinou po žluté značce kolem Zeleného potoka. Dostali jsme se do pásma stromů a přišli o parádní výhledy, a tak jsme pozornost věnovali křišťálově čisté dravé vodě v potoce, která po předchozích deštích mohutně hučela a vřela (byla ledová, ale fakt to tak vypadalo 🙂 ), jak si razila cestu dolů. Cesta rychle ubíhala a my se ocitli v Dolině Kežmaraskej Bielej Vody, kde jsme se napojili na modrou značku, která vedla po široké lesní cestě, až k rozcestí Metalurg. Tady jsme odbočili na žlutou pěšinu, která vedla rozličným porostem až do Tatranské Lomnice, odkud jsme odjeli přenocovat na privát.
Našlapáno | Vystoupáno | Sestoupáno |
14,9 km | 301 m | 1182 m |
Min. nadmořská výška | Max. nadmořská výška |
851 m | 2038 m |
Ahoj Tome,
už je to nějaký čas co jsme tam byli a byla to moje první zkušenost z řetězy, takže jsem měl tehdy trochu strach, ale myslím, že jestli nějaké zkušenosti máš, tak to dáš v pohodě i s děckem v batohu. Délku už si moc přesně nepamatuji, ale bylo to krátké, pár metrů (cca 30).
Chystáme se tam taky s malým dítětem v nosítku. Zvládneme ten úsek s řetězy? Malý bude na zádech. O jak dlouhý úsek jde? Díky.
Ahoj, Štěpánko.
Dík za komentář.
Pro nás to byla první návštěva Tater v životě. Cesta se Skalnatého Plesa na Svišťovku byla v pohodě. Ze Svišťovky dolů na Zelené pleso to bylo náročnější, ale spíš psychicky, takže nás spíš brzdil strach s výšek než samotná cesta. Ale jak říkáš pohled na okolní hory je parádní a určitě se chci do Tater ještě podívat, tak snad dojde i na ty Belianky, které s dálky vypadali moc pěkně.
Měj se fajn. Honzák
Cesta na Velkou Svišťovku je dlouhá a poměrně náročná pro ty turysty,kteří hory moc neznají.Za to pro ty,co hory znají a umí se v nich pohybovat,je tato tůra krásná,když se vydaří počasí,je krásný pohled na hory okolo od počátku tůry až k Zelenému plesu.Je dobré si tůru trochu protáhnout a odbočit a pokračovat do Belanských Tater na chatu Plesnivec.I Belánské Tatry mají své velké kouzlo.